Zdravotní testy australského labradoodla
Podle pravidel ALFA Europe musí být zdravotní testy hotovy dřív než je pes uchovněn. Následující testy jsou podle ALFA Europe povinné.
Vyšetření kloubů kyčelních, loketních a kolenních podle OFA a FCI
Kyčelní kloub
Kyčelní dysplazie je dnes prakticky genetické onemocnění. Jde o různé stupně artritidy, která mohou vyústit v oslabení a bolestivost kyčlí. Úplně prvním krokem při vývoji artritidy je poškození kloubní chrupavky v důsledku zděděných špatných biomechanicky abnormálně vyvinutých kyčelních kloubů. Dalším způsobem poškození chrupavky je traumatická fraktura kyčelního klubu. Při poškození chrupavky se do jejich spojů uvolňuje spousta degenerativních enzymů. Tyto enzymy degradují a snižují syntézu molekul nazývaných proteoglykany, které tvoří chrupavku. To způsobí, že chrupavka ztrácí svou tloušťku a pružnost, která je velmi důležitá pro absorpci mechanické zátěže při pohybu. Nakonec se nečistoty a enzymy dostanou do kloubní tekutiny zvané glykosaminoglykan a kyseliny hyaluronové, které tvoří proteoglykany chrupavky.
Schopnost promazávání a blokování zánětlivých buněk je ztracena a zbytky zkažené kloubní tekutiny ztrácí schopnost správně vyživovat chrupavku. Poškození se pak šíří do synoviální membrány, kterou je potaženo kloubní pouzdro a další škodlivé enzymy se vlévají do kloubních spár. Při úplné ztrátě chrupavky přicházejí synoviální tekutiny do kontaktu s nervovými zakončeními v kostech, což vede k bolestivosti. Ve snaze stabilizovat kloub a snížit bolestivost kloubu, tělo zvířete vytváří novou kost na okrajích kloubu, kloubního pouzdra, vazů a svalových nástavců (kostní ostruhy). Kloubní pouzdro nakonec také ztuhne a celková pohyblivost kloubu klesá.
Nikdo nemůže předpovědět, jak dlouho bude tento proces trvat, pokud už dysplastický pes začne s klinickými příznaky – kulhání od bolesti kloubů. Existuje několik faktorů prostředí, které přímo ovlivňují závažnost klinických příznaků. Je to prostředí, kalorický příjem, úroveň výkonu a počasí. Existuje celá řada dysplastických psů s těžkou artritidou, kteří běhají, skáčou a hrají si bez omezení, jako by žádnou nemocí netrpěli a naopak někteří psi s jen slabou artritidou těžce kulhají.
Kontrola a klasifikace kyčelních kloubů
Fenotypové vyhodnocení kyčlí provedených Orthopedic Foundation for Animals (OFA) spadá do 7 různých kategorií. Tyto kategorie jsou: normální (výborný, dobrý, přiměřený), hraniční a dysplastická (mírná a středně těžká). Poté, co radiolog klasifikuje kyčle do jednoho z výše uvedených fenotypů, výsledná známka kyčlí se rozhoduje na základě shody třech nezávislých vnějších hodnocení.
Příklad:
Dva radiologové hodnotí – výborný, jeden radiolog – dobré. Výsledné hodnocení je VÝBORNÝ.
Jeden radiolog hodnotí – výborný, jeden radiolog – dobrý, jeden radiolog – přiměřený. Výsledné hodnocení je DOBRÝ.
Jeden radiolog hodnotí – přiměřený, dva radiologové hodnotí – mírná dysplazie. Výsledné hodnocení je MÍRNÁ DYSPLAZIE.
Stupně hodnocení kyčlí výborný, dobrý a přiměřený jsou v normálním rozmezí a jsou jim přiřazena OFA čísla. Tyto informace jsou akceptovány AKC pro psy s trvalou identifikací ( tetování nebo mikročip) a ty jsou uvedené ve veřejné databázi. Rentgenové snímky hraniční, mírné, střední a silné dysplazie kyčelního kloubu jsou posuzovány OFA radiologem a ten vystaví potvrzení dokumentující abnormální rentgenové nálezy. Pokud si majitel nevybral otevřenou databázi, dysplastické stupně kyčlí nejsou zveřejněny.
Výborný
Tento stupeň je určen pro vynikající přizpůsobivost ve srovnání s jinými zvířaty stejného věku a plemene. Je zde hluboce posazená hlavice stehenní kosti, která těsně zapadá do kloubní jamky (acetabula) s minimálním společným prostorem. Je zde téměř úplné pokrytí hlavice stehenní kosti v jamce.
Dobrý
O něco horší než vynikající, ale pořád dobře formovaný kyčelní kloub. Hlavice stehenní kosti těsně zapadá do kloubní jamky a pokrytí hlavice stehenní kosti je téměř úplné.
Přiměřěný
Zde jsou viditelné drobné nesrovnalosti kyčelního kloubu. Kyčelní kloub je širší než zdravý kyčelní kloub. Je to z důvodu mírného vyklouznutí hlavice stehenní kosti z kyčelní jamky způsobující menší stupeň společného pokrytí. Můžeme také najít mírnou odchylku u nosné plochy hlavice stehenní kosti a to způsobí, že kloubní jamka je mírně mělká. To může být u některých plemen normální nález ( např. u čínského šarpeje, chow chow nebo pudla).
Hraniční
Mezi radiology neexistuje jednoznačná shoda, jestli umístit tento typ kyčle do kategorie normální nebo již do kategorie dysplastické. U tohoto případu je obvykle více nesrovnalostí než u normálních kyčlí, ale ještě zde nejsou viditelné dysplastické změny, které by kloub řadily do kategorie dysplastické. Mohou zde na kostech být viditelné všechny výše uvedené nálezy, ale nelze je jednoznačně nazvat artritickými změnami nebo jako normální anatomickou variantu u jednotlivých plemen psů.
Pro zvýšení přesnosti správné diagnózy se doporučuje opakovat rentgenové snímky za 6 měsíců. To umožňuje radiologovi porovnat rentgenové snímky v časovém úseku a vyhodnotit progresi artritických změn kyčelního kloubu, které by bylo možné očekávat v případě, že by byl pes dysplastický. Většina psů s tímto stupněm hodnocení (přes 50%) nevykazují žádné změny kyčelního kloubu v průběhu času a získají tak normální hodnocení kyčelního kloubu – obvykle hodnocení přiměřené.
Mírná dysplasie
Dysplazie kyčelního klubu je výrazné vybočení (subluxace) hlavice kyčelní kosti z kyčelní jamky. Způsobuje nestejnoměrnou kloubní štěrbinu. Štěrbina je obvykle mělká, pouze částečně pokrývá hlavici stehenní kosti. Většinou zde nejsou viditelné artritické změny odpovídající této klasifikaci, ale to jen vzhledem ke stáří psa (12-36 měsíců). Existuje možnost předložit rentgenový snímek kyčle psa ve starším věku a klasifikaci přehodnotit. V tomto případě zůstává většina psů klasifikováno dysplasií, protože je zde vidět postupující průběh nemoci s počínajícími artritickými změnami.
Průměrná dysplazie
Zde již existuje významné vybočení (subluxace) kyčelního kloubu, kde je hlavice kyčelní kosti sotva usazena v kyčelní jamce a vzniká tady výrazný nesoulad. Existují již sekundární artritické změny obvykle kolem krčku a hlavice stehenní kosti nazývané remodelace, artikulační změny RIM (kostní ostruhy) a různé změny trámčité kosti zvané skleróza. Jakmile je artróza diagnostikována, vždy v průběhu času dochází k progresi nemoci.
Těžká dysplazie
Tato klasifikace se z radiologického nálezu dá určit jednoznačně. Zde je jasně přítomno vybočení kyčelního kloubu (subluxace) a to částečně nebo zcela mimo kyčelní jamku. Existuje zde velké množství sekundárních artritických změn podél krčku a hlavy stehenní kosti, acetabulárních změn ráfku a velké množství změn na kosti.
Hodnocení kyčelního kloubu podle FCI
výborný / A-1
dobrý / A-2
přiměřený / B-1
hraniční / B-2
mírná dysplazie / C
průměrná dysplazie / D
těžká dysplazie / E
Kontrola a klasifikace loketního kloubu
Zde máme tři pohledy na dysplasii loktu. Dysplasie loktu je obecný termín používaný pro identifikaci zděděného polygenního onemocnění v lokti psů. V této nemoci se vyskytují tři specifické etiologie, které se mohou projevit samostatně nebo ve vzájemném spojení. Tyto etioligie zahrnují:
FCP – patologie zahrnující mediální coronoid na lokti
OCD – osteochondritis mediálního kondylu pažního v loketním kloubu
UAP – postup ununited anconeal
Studie prokázaly, že zděděné polygenní rysy jsou příčinou těchto etologií a jsou na sobě nezávislé. Klinické příznaky zahrnují kulhání, které může dlouhou dobu zůstat jen mírné. Nikdo nemůže předvídat v jakém věku dojde u psa ke kulhání v důsledku velkého množství genetických a environmentálních faktorů, jako je stupeň závažnosti změn, například rychlé přibývání na váze navzdory dostatku pohybu apod. Jemné změny v chůzi mohou být charakteristické pro velkou vnitřní odchylku tlapky, která se týká vnější tlapky tak, že přijímá menší váhu a vydává větší mechanickou váhu na vnější (laterární) aspect loketního kloubu a léze se nacházejí uvnitř kloubu. Rozsah pohybu v lokti je tak snížen.
Dysplasie lokte má několik zděděných etiologií, ktetré se mohou vyskytovat jednotlivě nebo v různých kombinacích. K těmto etiologiím patří roztříštěný mediální coronoid (FCP) loketní kosti, osteochondritis mediálního kondylu pažní kosti a postup ununited anconeal(UAP). Nejcitlivější pohled používaný k diagnostice sekundární degenerativní změny v loketním kloubu je extremní ohnutí a mediolaterární prohlédnutí lokte, kterou vyžaduje OFA a doporučené mezinárodní Elbow Working Group. Veterinární radiology nejvíce zajímá vzhled loketní kosti.
V případě, že v důsledku dysplastických změn je loketní kloub nestabilní, pak provedeme nové radiologické vyšetření a provede se sekundární vyšetření degenerativního onemocnění loketního kloubu. Kostní vývin může být velmi těžce rozpoznán, proto se spíš využívá speciálního světelného zdroje, než klasického rentgenu. Tímto postupem je zjištění artritidy, jako je skleróza v oblasti trochleárního zářezu loketní kosti a kostní ostruhy na spojovací hraně také rozpoznatelné. V případě mediální fragmentace coronoidu zahrnující pouze chrupavku nemusí být rentgenem viditelná, ale občas když je kost fragmentovaná, může být viditelná jako samostatný kalcifikující neprůhledný útvar.
Kontrola a klasifikace kolenního kloubu
U kolenního kloubu nejsou žádné klasifikační stupně při radiologickém vyšetření. Jediným stupněm jsou abnormální klouby zjištěné radiologickým vyšetřením a jsou spojené s degenerativním onemocněním kloubů. Stejně jako u certifikace kyčlí OFA necertifikuje normální kolenní klub,dokud není pes starší 2 let. OFA take přijímá průběžně rentgenové snímky kolenního kloubu. K dnešnímu dni neexistují žádné dlouhodobé studie u předběžných vyšetřeních kolenního kloubu jako jsou u kyčlí. Nicméně klasifikaci kyčlí lze aplikovat i na kolenní kloub.
Stupeň I dysplasie – minimální změna kosti (3,5 mm)
Stupeň III dysplasie – dobře viditelné degenerativní onemocnění kloubů (>5 mm)
PRCD-PRA oční test
Optigen prcd-PRA test
Test Optigen prcd-PRA je test na DNA bázi, který Vám pomůže vyhnout se jedné z forem progresivní atrofie sítnice (PRA). Pod PRA spadá skupina nemocí, které s postupem času způsobí degeneraci oční sítnice. Výslednem je postupná ztráta vidění až do oslepnutí. Prcd je zkratka pro progresivní rodcone degeneracy, což je typ PRA známý u mnoha plemen. Po přečtení informací na této stránce je můžete použít pro plemeno australského labradoodla.
Onemocnění PRA
Genetická onemocnění Prcd-PRA způsobují, že buňky na zadní části sítnice degenerují a umírají, i když se v raném věku jeví jako normálně se vyvíjející buňky. Tyto “rod” buňky pracují na nízkých úrovních a jsou první, které ztrácejí normální funkci. Výsledkem je šeroslepost. Pak “kužel” buňky postupně ztrácí za plného světla svou normální funkci. Většina postižených psů nakonec dospěje ke slepotě. Tato nemoc je většinou rozpoznána na začátku dospívání nebo na prahu dospělosti. Věk, kdy se tato nemoc dá diagnostikovat se u různých plemen liší.
Diagnóza onemocnění sítnice může být obtížná. Příznaky, které se zdají být prcd-PRA mohou být také příznaky jiné nezděděné choroby. Genetický test Optigen pomáhá stanovit tuto diagnózu. Je důležité si uvědomit, že ne všechny nemoci sítnice jsou nemocemi PRA a ne všechny PRA jsou prcd formou PRA. Každoročním vyšetřením očí Vašim veterinářem budete budovat zdravotní historii očí Vašeho psa a na ní pak můžete diagnostikovat případné onemocnění očí. Bohužel v současnosti neexistuje žádný lék ani léčba nemocí PRA. Pokud je Váš pes již touto chorobou postižen, pak je dobré se informovat o společném životě se slepým psem.
www.eyevet.org
www.blinddogs.com
Dědičnost
Prcd – PRA se dědí recesivně. To znamená, že gen nemoci se přenáší z obou rodičů za účelem vyvolání nemoci u potomka. Rodiče jsou buď nosiči nebo postiženi. Nosič má jeden gen zdravý a druhý je nosičem nemoci a je označován jako “heterozygotní” přenašeč. Normální pes nemá žádný gen přenášející chorobu a je označován jako “homozygotní”, normální, obě kopie genu jsou normální. Pes s oběma nemocnými geny se nazývá “homozygotní”, postižený-obě kopie genu jsou abnormální. Je prokázáno, že všechna plemena, která jsou testována na Prcd-PRA mají stejnou chorobu způsobenou mutací stejného genu. I přesto, že se nemoc může vyvinout v různém věku nebo různě závažná, dědí se z generace na generaci v rámci chovu plemene.
I když Prcd-PRA je dědičnou chorobou, nemusí dojít v rámci chovu k jejich testování. Klíčem je identifikace psů, kteří nejsou přenašeči zmutovaných genů. Tito “clear” psi mohou být použiti pro jakékoli křížení v rámci chovu, dokonce I pro prcd pozitivní psy, kde může být chov z jakýchkoli důvodů žádoucí. Šance na narození postižených štěňat závisí na výsledcích zkoušek. Opět platí, že propojením chovů můžeme u štěněte najít konkrétní informace.
Genetické testy
Zkouška OptiGen se dělá z malého vzorku krve psa. Tento test analyzuje mutaci DNA způsobuje prcd-PRA. Test OptiGen detekuje mutant-abnormální kopii genu a normální kopii genu. Výsledkem testu je genotyp, který umožňuje rozdělení psů do třech skupin:
normal/ clear – homozygotní, normální
přenašeč – heterozygotní
chybný – homozygotní mutant
Chovná strategie pro prcd-PRA test
Tato upozorňuje na všechny žádoucí chovy, které obsahují alespoň jednoho normal/clear rodiče. Všechny ostatní chovy mají vysoké riziko narození štěňat s prcd nebo jeho rozvinutí během života psa. Nicméně všichni psi mohou být bez problémů chováni, není důvod k odstranění psů z chovné populace. Ale při výběru chovného páru je třeba dát pozor, aby jeden z rodičů byl clear/normální a druhý pak může být s chybným genem prcd.
www.offa.org
www.optigen.com
Všeobecný screening zdraví
Řídí se pravidly ALFA Europe. Psi, kteří mají být nakryti, musí před pářením podstoupit screening. Veterinář musí podepsat dokumenty ( vydané ALFA Europe), kde podepisuje, že je pes zařazený do chovného program naprosto zdravý. Pokud jsou pes nebo fena nemocní není dovoleno, aby byli zařazeni do chovného programu.